ERASMUS +

PROJEKT SEARCHING FOR HOME JE DOKONČEN

Na jaře 2022 jsme v rychlém sledu navštívili partnerské školy v Portugalsku a Polsku a dokončili práci na sbírce anglických esejí o slavných emigrantech s názvem Exilopaedia. Původně dvouletý, nakonec tříletý projekt tak byl úspěšně završen a naši žáci se kromě zážitků z cest a nových přátelství stali také spoluautory reprezentativní čtyřjazyčné publikace, kterou budeme rozesílat do evropských institucí a spřátelených škol.

PROJEKT SEARCHING FOR HOME

Od listopadu 2019 pracujeme s žáky na mezinárodním projektu Searching for Home, který propojuje čtyři země: Českou republiku, Polsko, Portugalsko a Irsko. Tématem projektu je migrace.

PARTNERSKÉ ŠKOLY:

Liceum Ogólnokształcące im. Stefana Czarnieckiego w Nisku (datum výjezdu: 25.-29. 4. 2022)

Escola Básica dos 1o, 2o e 3o Ciclos do Bom Sucesso (4.-8. 4. 2022)

Coláiste Pobail Acla (16.-20. 5. 2022)

První setkání po covidové pauze proběhlo v Naší škole za účasti polské a portugalské školy fyzicky a irské Coláiste Pobail Acla on-line. Druhá irská škola mezitím vzhledem k obstrukcím a obavám rodičů z cestování v epidemické době od projektu zcela odstoupila.

Hledání domova v Litni a okolí

Už třetím rokem pracují pedagogové liteňské Naší základní školy na mezinárodním projektu Searching for Home (Hledání domova) v rámci evropského programu Erasmus+. Náplní projektu je psaní esejí o českých emigrantech, kteří se v zahraničí proslavili, totéž dělají i žáci partnerských škol v Polsku, Portugalsku a Irsku.

Smyslem projektu je představit aktuální téma migrace z méně běžného pohledu, tedy nejen jako ekonomickou, kulturní, příp. náboženskou hrozbu, ale jako proces, k němuž dochází v různých dobách z různých důvodů na všech místech světa, a uvědomit si, že také Češi byli nejednou v minulosti nuceni opouštět svou vlast. Studium našich slavných emigrantů by pak mělo přimět žáky k zamyšlení, že takový migrant může být v cílové zemi nemalým přínosem – J. A. Komenský položil základy modernímu evropskému školství, A. J. Čermák se stal oblíbeným starostou Chicaga a za cenu vlastního života zachránil život prezidentu Rooseveltovi, M. Kunderu přijala nová vlast za svého a honosí se jím jako francouzským spisovatelem. Všichni odcházeli jinam proto, aby jim bylo lépe, nebo aby jim alespoň nešlo o život, a cílovou zemi a kulturu nikterak neohrozili.

Teprve letos v září jsme začali opět intenzivně pracovat a veškeré soustředění směřovali k prvnímu setkání v Česku, jež proběhlo 4.-8. října. V důsledku epidemických opatření mohli přijet hosté jen z Polska a Portugalska, Irové se s námi spojili přes videohovor. Úterní dopolední setkání 3+1 v Litni tak proběhlo na úrovni doby – žáci Naší, polské a portugalské školy přednášeli prezentace svých projektových prací a Irové nám ty své představili prostřednictvím kolísavého internetového signálu. Jejich vystoupení bylo i takto na dálku nejdojemnější, neboť svůj vstup zahájili písní, kterou zahrála celá třída na flétny. Bylo v tom něco nadpřirozeně krásného i nepopsatelně smutného, když jsme poslouchali zvuk irské lidové hudby zkreslený satelitním přenosem, místo abychom se objali s novými irskými kamarády, tak jako jsme to udělali s těmi z ostatních zemí.

Zbytek programu od úterka do čtvrtka už se nesl ve znamení "The best of Český kras". Prohlídka Koněpruských jeskyní se svérázným průvodcem nenechala hosty na pochybách, že naše země není jen pivo a Karlův most, přidali jsme i následný pěší výlet z Koledníku na Tetín včetně všech vyhlídek a legend.

Ve středu jsme jeli do Prahy, kde jsme se v Muzeu komunismu pokusili poodhalit důvody, proč tolik Čechů ze své vlasti odešlo. Ve spojení se včerejšími prezentacemi jsme tak odhalili paradox, jakých jsou dějiny plné: zatímco z komunistického Československa odcházeli lidé za svobodou do jiných zemí, např. básník František Listopad přes Francii do Portugalska, v téže době se z Portugalska uchylovali tamní komunisté do exilu v Československu, aby unikli před nepřátelskou diktaturou Antónia Salazara. Oběma směry tak proudili nepochybně dobří lidé, které jejich vlastní domovina nesnášela.

Čtvrtek jsme pak opět strávili putováním po naše regionu – dopolední Karlštejn a jeho exkluzivní okruh hosty nadchl. Kaple sv. Kříže je největší světovou sbírkou středověkého výtvarného umění a nesmělé podzimní slunce vkročilo do oken v pravý čas, aby nad námi rozzářilo zlatou nebeskou klenbu znázorňující nový Jeruzalém. Po obědě jsme dojeli do Rejkovic a na vyhlášeném nalezišti si během hodiny každý našel trilobitů, kolik jen unesl.

Zahraniční kolegyně učitelky byly naším programem nadšeny a chválily kdeco – třeba že se dá u nás všude dostat vlakem (s permanentním zpožděním jsme počítali dopředu, takže náš program nikterak nenarušilo), že máme krásnou zelenou kopcovitou krajinu, že je od nás možné legálně vyvézt fosilie… Obdivovaly míru zodpovědnosti našich žáků, kteří u sebe měli ubytované děti z ciziny a každý den je museli dopravit ve správný čas na zastávku a nastoupit do správného vlaku, v němž jsme se postupně všichni sešli a večer z něj zase postupně vyskákali. Z partnerských škol je Naše škola jediná, která sídlí v místě, kde nikdo z žáků nebydlí, a naše ubytující rodiny jsou rozesety na území o rozloze 300 km2.

Další setkání proběhnou v ostatních školách po novém roce, pokud nám to opět epidemie nezhatí.

Dva roky Hledání domova

Žáci Naší základní školy v Litni začínají s projektem mezilidské tolerance

Pro začátek malý test: Co mají společného zakladatel moderní světové pedagogiky Jan Ámos Komenský, skladatel Bohuslav Martinů, prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, spisovatelé Milan Kundera a Josef Škvorecký, režisér Miloš Forman, starosta Chicaga Antonín Čermák, novinář Ferdinand Peroutka, herci Jiří Voskovec a Jan Werich, operní pěvkyně Jarmila Novotná, stíhací piloti RAF Josef František a František Fajtl, písničkář Karel Kryl, zpěvačka Yvonne Přenosilová, kreslíř Pavel Kantorek a romský policista Petr Torák, nositel Řádu britského impéria?

Že je tento soubor slavných Čechů zcela nesourodý, nazdařbůh poskládaný napříč obory a staletími? Ne tak docela, něco podstatného je spojuje. Každý z nich se na určitou, někdy velmi podstatnou část života stal emigrantem. Každý z nich, a s nimi řada dalších hudebníků a spisovatelů, desítky pilotů, lékařů a vědců, stovky vojáků a učitelů, tisíce řemeslníků a stovky tisíc jiných obyčejných lidí narozených v českých zemích, se pod vlivem okolností, jež nemohli ovlivnit, ocitlo před rozhodnutím, zda zůstanou nadále ve své vlasti, v podmínkách neslučujících se s důstojným či bezpečným životem, nebo odejdou do zahraničí a pokusí se začít jinde znovu.

Všichni si vybrali druhou možnost, někteří jen na omezenou dobu, jiní na zbytek života. Období a situace, z nichž prchali, byly velmi rozličné. Někteří trpěli náboženskou nesvobodou, jiní rasovými útoky, další útlakem totalitních režimů. A všichni výše jmenovaní mají společnou ještě jednu věc: ve své nové vlasti dosáhli vynikajících, někteří zcela mimořádných úspěchů. Např. Jan Ámos Komenský položil základy současnému školství, podle jeho učebnice Orbis Pictus se v některých zemích vyučuje dodnes a jeho jméno nesl evropský program výměny studentů. Nebo kladenský rodák Antonín Čermák, který se v USA vypracoval na starostu Chicaga a nebyl daleko od kandidatury na prezidenta, avšak vlastním tělem se postavil do dráhy střely, již vypálil atentátník na prezidenta Roosevelta, a zranění podlehl.

Dnes jsme v geopolitické situaci, která se ve zpravodajství nazývá migrační krizí. Do svobodné Evropy přicházejí imigranti z válečných zón, do bohaté Evropy přicházejí imigranti ze zemí sužovaných hladem a žízní, do křesťanské Evropy přicházejí lidé jiných náboženství a všichni jsou vnímáni jako nebezpečí pro naši společnost, kulturu a blahobyt. Masmédia rozsáhle informují o tragických případech fyzického napadení domácího obyvatele imigrantem, na jejich obhajobu zaznívají jen nepříliš konkrétní humanistické poučky.

Příspěvkem do této společenské debaty by se měl stát i mezinárodní projekt Searching for Home ("Hledání domova"), financovaný evropským programem Erasmus+, který zahájila liteňská Naše základní škola společně s partnerskými školami v Polsku, Irsku a Portugalsku. Záměrně jsme vybírali partnery z takových zemí, které samy mají bohatou historii emigrace i imigrace. Dva roky budou žáci pracovat na anglických esejích o exulantech ze svých zemí, kteří nějakým způsobem obohatili svou cílovou zemi, pomohli jí vojensky, politicky nebo kulturně a stali se tak v dané společnosti uznávanými osobnostmi. Cílem je předvést na konkrétních příkladech, že migrace nemusí znamenat pro cílovou zemi jen ohrožení, ale i obohacení. Nejlepší eseje žáků všech škol budou publikovány v knížce s pracovním názvem Exilopaedia.

Zároveň není vůbec v plánu zjištěné informace jakkoli generalizovat a představovat imigrační vlnu v opačném extrému, s fakty přetřenými na růžovo. Téma zkrátka není ani menší, ani větší, než na základě studia hodnověrných faktů konstatovat, že někteří imigranti mohou být pro svou vysněnou zemi přínosem, a dokonce přispět k její slávě. Pokud se následkem práce na tomto projektu začnou naši žáci více zamýšlet nad hloupými paušálními frázemi jako "příval migrantů" nebo "ohrožení našich hodnot" a v lidech přicházejících do Evropy za lepším životem začnou vidět kromě rizik také potenciál, pak projekt Hledání domova splní svůj účel.