Hledání domova v Litni a okolí

Už třetím rokem pracují pedagogové liteňské Naší základní školy na mezinárodním projektu Searching for Home (Hledání domova) v rámci evropského programu Erasmus+. Náplní projektu je psaní esejí o českých emigrantech, kteří se v zahraničí proslavili, totéž dělají i žáci partnerských škol v Polsku, Portugalsku a Irsku.

Smyslem projektu je představit aktuální téma migrace z méně běžného pohledu, tedy nejen jako ekonomickou, kulturní, příp. náboženskou hrozbu, ale jako proces, k němuž dochází v různých dobách z různých důvodů na všech místech světa, a uvědomit si, že také Češi byli nejednou v minulosti nuceni opouštět svou vlast. Studium našich slavných emigrantů by pak mělo přimět žáky k zamyšlení, že takový migrant může být v cílové zemi nemalým přínosem – J. A. Komenský položil základy modernímu evropskému školství, A. J. Čermák se stal oblíbeným starostou Chicaga a za cenu vlastního života zachránil život prezidentu Rooseveltovi, M. Kunderu přijala nová vlast za svého a honosí se jím jako francouzským spisovatelem. Všichni odcházeli jinam proto, aby jim bylo lépe, nebo aby jim alespoň nešlo o život, a cílovou zemi a kulturu nikterak neohrozili.

Teprve letos v září jsme začali opět intenzivně pracovat a veškeré soustředění směřovali k prvnímu setkání v Česku, jež proběhlo 4.-8. října. V důsledku epidemických opatření mohli přijet hosté jen z Polska a Portugalska, Irové se s námi spojili přes videohovor. Úterní dopolední setkání 3+1 v Litni tak proběhlo na úrovni doby – žáci Naší, polské a portugalské školy přednášeli prezentace svých projektových prací a Irové nám ty své představili prostřednictvím kolísavého internetového signálu. Jejich vystoupení bylo i takto na dálku nejdojemnější, neboť svůj vstup zahájili písní, kterou zahrála celá třída na flétny. Bylo v tom něco nadpřirozeně krásného i nepopsatelně smutného, když jsme poslouchali zvuk irské lidové hudby zkreslený satelitním přenosem, místo abychom se objali s novými irskými kamarády, tak jako jsme to udělali s těmi z ostatních zemí.

Zbytek programu od úterka do čtvrtka už se nesl ve znamení "The best of Český kras". Prohlídka Koněpruských jeskyní se svérázným průvodcem nenechala hosty na pochybách, že naše země není jen pivo a Karlův most, přidali jsme i následný pěší výlet z Koledníku na Tetín včetně všech vyhlídek a legend.

Ve středu jsme jeli do Prahy, kde jsme se v Muzeu komunismu pokusili poodhalit důvody, proč tolik Čechů ze své vlasti odešlo. Ve spojení se včerejšími prezentacemi jsme tak odhalili paradox, jakých jsou dějiny plné: zatímco z komunistického Československa odcházeli lidé za svobodou do jiných zemí, např. básník František Listopad přes Francii do Portugalska, v téže době se z Portugalska uchylovali tamní komunisté do exilu v Československu, aby unikli před nepřátelskou diktaturou Antónia Salazara. Oběma směry tak proudili nepochybně dobří lidé, které jejich vlastní domovina nesnášela.

Čtvrtek jsme pak opět strávili putováním po naše regionu – dopolední Karlštejn a jeho exkluzivní okruh hosty nadchl. Kaple sv. Kříže je největší světovou sbírkou středověkého výtvarného umění a nesmělé podzimní slunce vkročilo do oken v pravý čas, aby nad námi rozzářilo zlatou nebeskou klenbu znázorňující nový Jeruzalém. Po obědě jsme dojeli do Rejkovic a na vyhlášeném nalezišti si během hodiny každý našel trilobitů, kolik jen unesl.

Zahraniční kolegyně učitelky byly naším programem nadšeny a chválily kdeco – třeba že se dá u nás všude dostat vlakem (s permanentním zpožděním jsme počítali dopředu, takže náš program nikterak nenarušilo), že máme krásnou zelenou kopcovitou krajinu, že je od nás možné legálně vyvézt fosilie… Obdivovaly míru zodpovědnosti našich žáků, kteří u sebe měli ubytované děti z ciziny a každý den je museli dopravit ve správný čas na zastávku a nastoupit do správného vlaku, v němž jsme se postupně všichni sešli a večer z něj zase postupně vyskákali. Z partnerských škol je Naše škola jediná, která sídlí v místě, kde nikdo z žáků nebydlí, a naše ubytující rodiny jsou rozesety na území o rozloze 300 km2.

Další setkání proběhnou v ostatních školách po novém roce, pokud nám to opět epidemie nezhatí.